Založení vsi Radvanice spadá do doby velké kolonizace Těšínska koncem 13. a na počátku 14. století. Poprvé se připomínají v soupise desátků vratimovského biskupství (Radvanowitz), který vznikl kolem roku 1305. Jako knížecí ves ji darovala těšínská knížata v roce 1440 spolu s polskou Ostravou a dalšími okolními vsemi bratřím Ondřejovi a Janovi z Tvorkova. Součástí polskoostravského panství zůstaly Radvanice až do poloviny 17. století, kdy menší část vsi spolu s Bartovicemi koupil od Bohuslava Sedlnického majitel šenovského panství Jan Skrbenský z Hřiště a na Šenově (zemřel roku 1662). Šenovský díl Radvanic spolu s nově založenou osadou lipina a vsí Bartovice dostal syn Bohuslav Skrbenského Jan Jaroslav, který z nich vytvořil samostatné panství se sídlem na zámku v Bartovicích. Jmenovaný také v Radvanicích založil dvůr. V roce 1738 prodal toto panství Jan Max Skrbenský opět šenovskému panství. Po rozdělení panství mezi Skrbenskými na část šenovskou a kunčickou připadl díl Radvanic s Lipinou ke Kunčicím.

Po Skrbenských byli majiteli kunčického panství 1779 - 1800 Jan hrabě Larisch, v letech 1800 až 1807 Eduard hrabě Wipfen, v letech 1807 - 1827 Pavel Czaderský a dále hrabata Saint Genois ďAnnaucourt. Od kunčického panství se asi ve 20. letech 19. století odloučil díl Radvanic s Lipinou a bylo vytvořeno samostatné radvanické panství, v jehož držení se vystřídalo zpočátku několik držitelů. Od roku 1828 se tu uvádí jako majitel Jan Kukutsch, od roku 1843 František Kneissel a od roku 1844 jeho manželka Terezie Kneisselová, která v roce 1850 prodala část statku manželům Josefu a Karolině Neumannovým a zbytek v roce 1853 hrabatům Wilczkům z Polské Ostravy. Později Wilczkové část statku od Neumannů odkoupili a spojili v jeden statek.

Podle karolínského katastru z roku 1725 byli na větším díle Radvanic s Lipinou, který patřil ke kunčickému panství, celkem 4 sedláci, 2 polosedláci a 11 zahradníků (všichni z Lipiny). Obhospodařovali 22 maldrů a 6 šeflů polí včetně úhoru, 16 zahrad, 4 rybníky na 5 kop rybí násady, chovali 47 krav, 6 vepřů. Majitel panství tu měl dvůr ve vlastní režii o výměře 17 maldrů, 11 šeflů a 2 čtvrti, z toho 3 maldry a 11 šeflů a 2 čtvrti dal do užívání neuvedenému počtu domkářů, dále vlastnil pronajatý mlýn, krčmu, 15 rybníků na 91 kop rybí násady, les a 10 zahrad (z nichž 7 dal do užívání 7 domkářům). Dvůr choval 27 krav a 3 vepře; mlynář a 26 domkářů měli 33 krav a 1 vepře. V panské krčmě, která stála při říšské silnici z Těšína do Opavy, se vyčepovalo povinně ročně 12 achtlí piva a 2 vědra kořalky. Potažní robotu vykonávali 4 sedláci po 67 dnech ročně a 2 velkozahradníci po 33,5 dne. Poddaní museli odvádět v naturáliích 42 slepic, 515 vajec a upříst 69 kusů příze (na předení se podílelo též 10 podruhů). Činži z pronajatých domů ve výši 105 tol. 14 gr. platili 4 sedláci, 2 velkozahradníci, 10 zahradníků, 13 domkářů, svobodník a krčmář. Dále odváděli ještě 2 šefle pšenice, stejné množství žita, 14,5 šeflu ovsa. Na druhém díle Radvanic s částí osady Křivec, který patřil polskoostravskému panství, byli 4 sedláci, 3 polosedláci, 2 zahradníci a 3 domkáři (všichni z Křivce). Obdělávali 23 maldrů 1 šefl pole, 12 zahrad, les, chovali 30 krav a 7 vepřů. Majiteli panství museli 3 sedláci odevzdávat každoročně 1,5 šefle pšenice a 7 šeflů ovsa, dále odváděli 4 sedláci, 1 velkozahradník, 3 zahradníci a 3 domkáři 22 slepic, 207 vajec, upříst museli 20 kusů příze. Činži z pronajatých domů ve výši 35 tol. 19 gr. 3 čtvrti platili 4 sedláci, 2 velkozahradníci, 3 zahradníci a 9 domkařů, 1 velkozahrdník platil robotní činži ve výši 6 tol. 12 gr. Potažní robotu vykonávali 4 sedláci po 60 dnech ročně a 2 velkozahradníci po 30 dnech ročně s čtyřspřežním potahem. Podle Kneifelovy topografie z roku 1804 patřilo ke kunčickému panství ze vsi Radvanic 11 domů se 157 obyvateli, z Lipiny 17 domů, 96 obyvatel, k polskoostravskému panství ze vsi Radvanic 9 domů a 67 obyvatel. Z osady Křivec patřilo 5 domů a 22 obyvatel k šenovskému panství a 3 domy 13 obyvatel k polskoostravskému panství. Na katastru Radvanic bylo tehdy přes 380 jiter polí, 98 jiter rybníků, 40 jiter luk, 81 jiter pastvin, 35 jiter úhoru a 48 jiter lesa. Na katastru Lipiny bylo přes 71 jiter polí, 28 jiter úhoru, 11 jiter pastvin, 6 jiter zahrad, 1 jitro luk.

Jedinečným pramenem pro dějiny obce Radvanic a Lipiny z poloviny čtyřicátých let minulého století jsou vceňovací operáty stabilního katastru. Podle nich žilo v Radvanicích 319 obyvatel ve 40 domech o 71 domácnostech. Zdrojem obživy 32 domácností bylo zemědělství, u 37 domácností to bylo zemědělství spolu s živnostmi nebo nádenické práce. Chovalo se tu 50 koní, 8 volů, 102 krávy, 34 kusů mladého hovězího dobytka a 85 vepřů. Rustikální pozemky obhospodařovalo 12 sedláků s 820 jitry, 3 zahradníci s 57 jitry, 2 velkochalupníci s 25 jitry, 15 domkařů s pozemky do 2 jiter. Majitel radvanického panství tu měl zámek s dvorem, dva lihovary (vyráběl 648 věder kořalky), mlýn, krčmu.
Na katastru obce Lipina žilo 155 obyvatel v 18 domech. Z 36 domácností se zemědělstvím živilo 20 domácností, ostatní zemědělstvím spolu s živnostmi nebo nádenickou prací. Chovaly se tu 2 koně, 11 volů, 26 krav, 18 kusů mladého hovězího dobytka, 31 vepřů. Na rustikálních pozemcích hospodařilo 10 zahradníků průměrně na 6 jitrech půdy a 8 chalupníků na 3 jitrech půdy.

Novou organizací obcí podle zákona o obecním zřízení z roku 1849 byly dosavadní katastrální obce Radvanice s osadou Podlesí a Lipina s osadou Křivec spojeny v jednu politickou obec Radvanice. Výstavba nových dolů a průmyslových závodu i v samotných Radvanicích a v okolních obcích v 2. polovině 19. století způsobila též vážné změny v ekonomickém a sociálním životě zdejší zemědělské obce. Již ve čtyřicátých letech minulého století začal v blízkosti katastru provádět kutací práce kníže Hugo Salm Reifferscheidt. Pokusné vrty probíhaly i na území obce, avšak až v roce 1896 se tu podařilo nalézt uhlí. Proto v roce 1898 začala Ostravsko-karvinská báňská společnost, která zakoupila zdejší důlní pole od knížete Salma, hloubit jámu Ludvík, která byla úplně dokončena až v roce 1912. Již následujícího roku v ní vytěžilo 965 dělníků 197 635 tun uhlí, v roce 1929 těžba dosáhla již 400 000 tun uhlí s 1098 zaměstnanci a v roce 1938 427 300 tun s 1260 zaměstnanci. Od roku 1916 byla majitelem jámy Báňská a hutní společnost.
Kromě důlních průmyslu byl v obci silně zastoupen průmysl lihovarnický. Byl to především pivovar, vybudovaný v roce 1858 majiteli statku manželi Neumannovými. Jeho výrobní kapacita byla velmi nízká, takže zaměstnával jen několik zaměstnanců. Teprve od roku 1908, kdy jej zakoupila sociálně demokratická organizace a byl zapsán jako První moravskoslezský dělnický pivovar fy Skaret a spol. v Radvanicích, byl pivovar rozšířen a zmodernizován. V roce 1909 měl již 42 zaměstnanců a měsíčně vyrobil 1700 hl piva. V době hospodářské krize došlo k jeho úpadku a musel být proto v roce 1937 prodán pivovarskému kartelu Larisch-Mönnich v Karviné, který v něm zastavil provoz a zřídil zde sklad karvinského piva.
Dalším závodem v obci byla rafinerie lihu, založená v roce 1863 Leopoldem Neumannem, k níž se ještě později přidružila výroba octa a likérů. V roce 1916 tuto rafinerii koupila na krátkou dobu bílovecká firma L. I. Markus, od roku 1923 byla jejím majitelem První moravskoslezská rafinerie, akc. společnost. Po likvidaci této společnosti byla pouze z radvanického závodu zřízena samostatná společnost za účasti kapitálu České průmyslové banky s názvem firmy ,,Radvanická rafinerie lihu, výroba octu a likérů. Výroba tohoto zmodernizovaného závodu se velmi dobře rozvíjela i v době hospodářské krize.
Jediným peněžním ústavem v Radvanicích byl v roce 1906 založeny Spořitelní a záloženský spolek, který byl v roce 1944 přeměněn na Hospodářskou záložnu.
S hospodářským rozvojem Radvanic a okolních obcí souvisel pochopitelně i velký příliv nových pracovních sil z širokého okolí, od osmdesátých let hlavně z Haliče, kteří zde a v okolních obcích našli zaměstnání a spolu se svými rodinami i nové domovy. Radvanice s Lipinou měly ještě v roce 1843 474 obyvatel. Pak v dalších desetiletích, hlavně následkem výstavby jámy Ludvík, křivka růstu počtu obyvatelstva rychle stoupala a v roce 1900 dosáhla již 4882 (z toho 20,35 % Poláků a 2,29 % Němců) a v roce 1910 dokonce 7139. I v době první republiky měla tato křivka stoupající tendenci. Svého vrcholu dosáhla v roce 1940, kdy bylo v Radvanicích napočítáno 9366 obyvatel. Růst počtu obyvatel ovlivnil i stavební ruch. V roce 1843 bylo v Radvanicích a Lipině 58 domů se 107 bytovými stranami, v roce 1930 již 572 domů s 2113 bytovými stranami. Významně se na bytové výstavbě podílel majitel blízkých dolů v Polské Ostravě kníže Salm a později Báňská a hutní společnost, kteří pro své zaměstnance vystavěli na katastru obce tzv. hornické kolonie, jako byla Stará hornická kolonie (vystavěna v letech 1850-1870 u býv. jámy č. VII, která byla později spojena s jámou Ludvík), Nová kolonie (též zv. Kamčatka, z roku 1921), Pod kaplí (též zv. Lipinská kolonie, 1882-1909), Nad kaplí (též zv. Nová kolonie, 1925) a kolonie Trnkovec (1900-1910).

První pozemková reforma postihla též zdejší statek hraběte Wilczka, který měl výměru 304,67 ha půdy (z toho 209,76 ha zemědělské). Vlastníku byl propuštěn zbytkový statek o výměře 159,67 ha (z toho 78,76 ha zemědělské), ostatní půda byla přidělena 72 zájemcům v Lipině (58 ha), 68 v Radvanicích (60 ha) a 2 v Kunčičkách (27 ha). Ze záboru byl také propuštěn Wilczkův lihovar, který byl v roce 1928 zrušen. Při parcelaci Larisch-Mönnichova statku Na kopci v Bartovicích obdrželo též 13 zdejších zájemců celkem 5,72 ha půdy.

Děti z Radvanic a Lipiny navštěvovaly polskoostravskou školu až do roku 1868, kdy i zde byla zřízena obecná jednotřídní škola pro 154 dětí. V Lipině byla škola založena v roce 1907. Měšťanská škola byla zřízena v roce 1927, Hudební a pěvecká škola odboru Slezské Matice osvěty lidové v roce 1931 a lidová hudební a pěvecká škola ,,Rychta v roce 1932. Poštovní úřad byl dán do provozu v roce 1895.
Radvanice patřily pod římskokatolickou farní obec v Polské Ostravě. V roce 1898 si vybudovaly vlastní hřbitov a v roce 1907 kostel Neposkvrněného početí panny Marie. Vlastní duchovní správa byla zde zřízena v roce 1906. Také evangelíci si založili v roce 1901 vlastní hřbitov. Pro dějiny československé církve jsou Radvanice známy tím, že zde byla ustavena jako první v republice náboženská obec této církve již 15. ledna 1920 a od 8. listopadu 1922 byly Radvanice též sídlem ostravské diecéze, v jejímž čele stál zdejší duchovní správce biskup Ferdinand Stibor. Již v roce 1921 se k této nové církvi hlásilo ve zdejší obci 4516 členů, zatím co k římskokatolické církvi pouze 1455 členů, k evangelické 434 a izraelské 68. Čs. církev si v obci vybudovala v roce 1925 svůj vlastní Husův sbor (do té doby používala k bohoslužbám římskokatolický kostel).
Radvanice byly známy i silným spiritickým hnutím. Zdejší spolek Bratrství (zal. roku 1914), jehož členy byli všichni spiritisté z celého Slezska, vydával od roku 1920 měsíčník Spiritistická revue, jako tiskový orgán moravskoslezských spiritistů, od roku 1938 Československou revue psychickou (až do zastavení v roce 1940). Spiritisté vlastnili též moderní společenský dům s největším sálem v obci.
V roce 1910 vzniklo v Radvanicích též první sdružení esperantistů ve Slezsku, které vydalo ve 30. letech svůj vlastní časopis.
Při polském záboru v listopadu 1938 byly k polskému státu připojeny též některé části obce, jako byla místní část Kamčatka, Křivec a větší část Šporovnice (celkem 34 domů s 400 obyvateli). Jámu Ludvík se po dlouhých jednáních a řadě intervencí podařilo z polského záboru vyjmout. Radvanice se staly v té době též útočištěm několika set českých uprchlíků z okupovaného území Těšínska.
Obec měla od 2. poloviny 18. století ve své pečeti palmu, jejíž kmen vyrůstal ze tří kosých kořenů. Po obou stranách lemovaly palmu dvě, dole zkřížené palmové větve. Po stranách kmene palmy byla velká písmena R A. Nad palmou se vznášela koruna.
Jméno Radvanice je odvozeno od slovanského osobního jména Radvan (Radovan), který byl asi lokátorem vsi v době velké kolonizace.
Radvanice byly 1. července 1941 připojeny k městu Moravská Ostrava.